Leden 2016

Konec

16. ledna 2016 v 23:42 | Alessa |  My Mental Processes
Víte co je nejlepší v životě udělat?
Pokazit si to jediné, co vás drželo nad vodou.
To, díky čemu jste se usmívali, bavilo vás to a těšili jste se jen na to. A ještě kvůli vaší blbosti a tomu, že jste srab... Kdyby aspoň měli pochopení... ano, vím že je to moje chyba, ale... každý snad dělá chyby, ne? Ne? Asi ne...
Myslím, že mi to stejně pořád nedochází. Pořád si říkám, že to přece nemůže být konec. Ale jo, je.
Co teď? Nic. Už vůbec nic...
Měla jsem sny, které už se nedají vrátit... Naděje na lepší zítřek, ztrácí se mi jako dým...
Všechny ty texty, které musím spálit... Vypněte světla, odcházím...
Den, kdy si navždycky budu vyčítat. Nějak to nezvládám...

Nový vzhled blogu :)

12. ledna 2016 v 22:37 | Lisbeth |  Blog
Tak, když už jsem se rozhodla s blogem pokračovat :)
Udělala jsem si i design. Do teď jsem měla jeden z těch přednastavených. Co si o něm myslíte?
Mě se líbí, jsem celkem spokojená :)


Vaše Lisbeth, XOXO

Škola a to kolem

12. ledna 2016 v 21:09 | Alessa |  My Mental Processes
Řekla bych to asi takhle...
Jsem na třetí škole... a vážně už mě to nebaví. Přijdu si jak úplnej idiot.
Hlavně asi proto, že jak mě na základce a na první střední šikanovali, hodně jsem si vypěstovala nenávist a odpor ke škole. Takže i teď, kde všechno bylo v pohodě, tam nechodim.
Je pravda, že mám i dost zdravotních problémů, ale to je teď jiná věc...
Vlastně to do toho taky tak nějak zasahuje, protože když jsem dýl nemocná, tak se mi do tý školy chce ještě míň...

Asi si myslíte, že jsem totálně pošahaná. Snažím se, vážně se snažím. Když jsem ve škole, většinou si říkám: nevím proč jsem se tak bála, je to tady v pohodě.
Jenže pak jsem dva týdny nemocná a je to zase zpět... taková ta panická hrůza, pocit že bych udělala cokoliv na světě, vážně cokoliv, abych tam nemusela.

Nejhorší na tom je, že tam musím chodit i kvůli sirotčímu důchodu. Kterej už nemá brácha, protože ze školy odešel, že půjde do práce. Jenže když tam nebudu ani já, tak nebudeme mít můj sirotčí důchod a mamka nebude mít vdovskej.
Takže bysme byli totálně v pr...

Fakt nevím, jak to udělat, abych neměla ty stavy, kdy si připadám, jako by na mě někdo mířil zbraní, když mám do tý školy jít... asi je to těma zkušenostma co jsem tam zažila... určitě je to tím. Jenže to mi nepomůže, že jo.

Vaše Alessa, XOXO

Krása, krása a zase krása

12. ledna 2016 v 20:37 | Mental Princess |  My Mental Processes
Holky bych rozdělila do několika skupin...

1) Holky který se narodili s genem modelky. Prostě hubený, pevný prsa, pevnej zadek, dokonalý obličej, dokonalé vlasy. A oni to vědí. Takže se chovají jako královny světa a neřeší nic jinýho, než hadry, šminky a šíření pomluv. Protože, co jinýho by vlastně dělali?

2) Holky který dokonalé nejsou a snaží se to zamaskovat tím, že se snaží být přesně takové vypatlané a namyšlené krávy, jako ty z první skupiny. Většinou jsou to lehký holky (víte jak to myslím), aby aspoň v něčem dohnali ty modelky.

3) Holky které nejsou ošklivé, ale ani přímo krásné, prostě obyčejné holky. Tyhle holky se moří v dietách a cvičení (většinou neúspěšně, když už se do toho dokopou). Závistivě sledujou holky 1), ale i 2). Z obou skupin si aspoň dělají srandu, když už nic jinýho a říkají si, že by nikdy nebyli děvky (pardon za to slovo), jako ony, protože takové nejsou. Na druhou stranu jsou rády když potkají holku ze 4) skupiny a uklidňujou se, že nejsou nejošklivější.

4) Holky většinou buď jako kostry, nebo naopak s bříchem jako donut. Myslí si, že pro ně skončil svět. Nikdo si jich nevšímá a ony jen všem závidí a trápí se. Jsou rády, když s nima kamarádí holka z 3), protože aspoň tak si připadá trochu oblíbenější.

Jaká skupina jste vy? Já jsem 3). Ano, i když nejsem spokojená sama se sebou, do 4) bych se nadala. Neberte to prosím jako něco hnusnýho ode mě.
Jo, občas si připadám spíš jako skupina 5). I když ta není, ten pocit někdy mám.
Proč je celá společnost o tom, jak kdo vypadá? Myslím si, že většina holek není spokojená se svým vzhledem. Bylo by fajn, kdyby si to v jeden moment uvědomili všechny tyhle holky a řekli si, že to přece není to nejdůležitější, podle čeho si budeme vybírat kamarádky.

Co si myslíte vy?
Vaše Mental Princess, XOXO

Zpátky ke starému dobrému svěřování

12. ledna 2016 v 19:50 | Mental Princess |  My Mental Processes
Tak nějak jsem přemýšlela, co za smysl tohle má. Psát sem.
Taky jsem si říkala, že to stejně nikdo nečte a zase naopak kdyby to někdo četl, tak aby ste mě neodsoudili.
Ale pak jsem si řekla, že i kdyby to nikdo nečetl, nevadí. Je to vlastně moje svěřování, můj způsob, jak se vypovídat i z těch věcí, který neřeknu nikomu. Ano, vůbec nikomu.
Ani o tomhle blogu nikdo neví.
Kdysi jsem zkoušela normální papírový deníček, ale to mě moc nebaví...
A na druhou stranu, kdyby tento blog ještě někdo četl, tak stejně mě nikdo neznáte... a i kdyby jo, tak nevíte že to jsem já. Ať žije anonymita na internetu.
Takže tím chci vlastně říct, že na blog se vracím.
Jestli si to ještě někdo přečte, děkuju vám.
Vaše Mental Princess, XOXO