Duben 2015

Monstrum nespí pod tvou postelí, ale ve tvé hlavě.

23. dubna 2015 v 22:58 | Lisbeth

Když mi konečně dojde, že jsem to já... to já jsem ta zrůda. Odhodím nůž a prohlížím si krev na svých rukách. Ukápne mi slza a svezu se ne zam. Položím si hlavu do dlaní.
Pořád si promítám výrazy těch lidí, když se nůž zabořil do jejich těla. A pak... můj úžasný pocit uspokojení a štěstí. Tak nádherný pocit.
Ne! To ne... zatřesu se a zvednu hlavu. Po pokoji leží zakrvácená těla. Oči se mi začnou plnit slzama. Nedokážu odtrhnout zrak od kaluže krve.
Zvednu se a přejdu pokojem, projdu dveřmi do koupelny podívám se do zrdcadla, přes tvář mám krev, rychle skloním hlavu ke kohoutku a snažím se jí smýt. Znovu to zkontroluju v zrdcadle.
Zírám na sebe. Nevím co se stalo, proč jsem to udělala. Promítala jsem si svůj život.
Otočila jsem se a šla zpátky. Pomalu pomalu procházím pokojem. Dojdu na místo, kde jsem zahodila nůž. Prohlížím si zakrvácenou čepel, ohnu se a seberu ho. Na chviličku zavřu oči a když je otevřu, usměju se. Mám takovej ten tupej výraz, prázdnotu v očích. Otřu si nůž o kalhoty a odcházím. Naposledy se otočím a zabouchnu dveře.