Důvod žití?

11. prosince 2014 v 17:21 | Alessa |  My Mental Processes
Někdy mám tak strašně silný pocit zmizet z tohoto světa...
Všechno akorát pokazim, všechno se mi se*e.

-Škola... -Jsem úplně neschopná (Od narození)
-Rodina... -Táta umřel...
S bráchou se v podstatě nesnášíme, tak strašně moc mě štve... on se prostě neumí chovat. Je mu 17, ale podle chování byste to do něj nikdy neřekli. Nevychovanej fracek, kterýmu projde všechno, kterej vždycky všechno svádí na mě, když už mi bouchnou nervy a křiknu, samozřejmě jsem začala já, já jsem ta nejhorší. Nejvíc vtipný je, jak vykládá že chce shubnout, protože je tlustej, fakt celkem dost... ale nedělá nic jinýho, než že do 3 do rána sedí u PC, vstává v rozmezí 13:00 až 17:00 a celou dobu co je vzhůru sedí u PC. Jí tam, čístí si tam zuby. Chová se jak malý mimino, furt skřehotá, vykřikuje svoje jméno jak pošahanej... a když se třeba s mamkou koukáme na film a řekneme mu, ať je ticho, samozřejmě toho nenechá. Nebo si začne pískat. Ach bože, kdyby byl nemocnej na hlavu... co bych za to dala. Aspoň bych si mohla říct, že za to nemůže. Ale on není, má na to papíry. Bohužel.
Máma většinu doby řve a mlátí mě, občas mám i strach... -...jasně, i přes to jí mám ráda...-
-Vztahy... -Nejsem si tak úplně jistá, jestli si schválně hledám kluky, o kterých vím, že mi ublíží, nebo jsem tak naivní a myslím si, že všechno bude v pohodě... (Sex vs. sex , "Jak budeš chtít ty" , Minulost v přítomností)


Vážně jsem občas tak sražená k zemi, že už ani nevím, jestli dokážu vstát. A nejchytřejší věc co mě napadne? Lehnout si a brečet. Jasně, to určitě pomůže. -...si tak blbá!...-
Odejít... navždy pryč... do temnoty. Ale to udělat nemůžu, vím, že bych tim lidem kolem sobě hrozně ublížila.
Ale to, že tu nezvládám být, nezvládám se každý den nadechnout a žít... to je všem jedno.
Nedokážu se usmívat... prosím, už nechci. Nechci mít tu masku s falešným úsměvěm. Nezvládám to. ()
Chci všem vykřičet, jak se cítím, všem to ukázat. -...třeba by mi dali nějakou injekci na uklidnění a byla bych aspoŇ chvilku v pohodě...- kéž bych tak mohla. Jenže nemůžu. Nikdo neví, jak se cítím... proto to píšu sem. -...proto to íšu sem? to si jako myslim, že mi to v něčem pomůže?...-
Už fakt nemůžu

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss No Strong Miss No Strong | E-mail | Web | 11. prosince 2014 v 19:49 | Reagovat

Všude, kde je stín, musí být i světlo, které ten stín vrhá.
Nevzdávej to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama