Prosinec 2014

Toplist

18. prosince 2014 v 16:14 | Mental Princess |  Blog
Ahoj.
Ne že by na tom nějak extra záleželo, ale nefunguje mi Toplist.
Máte s tím někdo zkušenosti, jak se to zprovozní a tak? Děkuju

Ze dne na den

12. prosince 2014 v 14:12 | Alessa |  My Mental Processes
A zase... depka.
Paradoxní na tom je, že včera jsem u sebe chtěla mámu a dneska za ní ona může. Čemu se divím.
Teď mám hroznou chuť ten článek smazat... (Mami, obejmi mě prosím) samozřejmě to neudělám.

Prosím, chci bydlet někde jinde,hodně daleko od tud. A sama.


Důvod žití?

11. prosince 2014 v 17:21 | Alessa |  My Mental Processes
Někdy mám tak strašně silný pocit zmizet z tohoto světa...
Všechno akorát pokazim, všechno se mi se*e.

-Škola... -Jsem úplně neschopná (Od narození)
-Rodina... -Táta umřel...
S bráchou se v podstatě nesnášíme, tak strašně moc mě štve... on se prostě neumí chovat. Je mu 17, ale podle chování byste to do něj nikdy neřekli. Nevychovanej fracek, kterýmu projde všechno, kterej vždycky všechno svádí na mě, když už mi bouchnou nervy a křiknu, samozřejmě jsem začala já, já jsem ta nejhorší. Nejvíc vtipný je, jak vykládá že chce shubnout, protože je tlustej, fakt celkem dost... ale nedělá nic jinýho, než že do 3 do rána sedí u PC, vstává v rozmezí 13:00 až 17:00 a celou dobu co je vzhůru sedí u PC. Jí tam, čístí si tam zuby. Chová se jak malý mimino, furt skřehotá, vykřikuje svoje jméno jak pošahanej... a když se třeba s mamkou koukáme na film a řekneme mu, ať je ticho, samozřejmě toho nenechá. Nebo si začne pískat. Ach bože, kdyby byl nemocnej na hlavu... co bych za to dala. Aspoň bych si mohla říct, že za to nemůže. Ale on není, má na to papíry. Bohužel.
Máma většinu doby řve a mlátí mě, občas mám i strach... -...jasně, i přes to jí mám ráda...-
-Vztahy... -Nejsem si tak úplně jistá, jestli si schválně hledám kluky, o kterých vím, že mi ublíží, nebo jsem tak naivní a myslím si, že všechno bude v pohodě... (Sex vs. sex , "Jak budeš chtít ty" , Minulost v přítomností)


Vážně jsem občas tak sražená k zemi, že už ani nevím, jestli dokážu vstát. A nejchytřejší věc co mě napadne? Lehnout si a brečet. Jasně, to určitě pomůže. -...si tak blbá!...-
Odejít... navždy pryč... do temnoty. Ale to udělat nemůžu, vím, že bych tim lidem kolem sobě hrozně ublížila.
Ale to, že tu nezvládám být, nezvládám se každý den nadechnout a žít... to je všem jedno.
Nedokážu se usmívat... prosím, už nechci. Nechci mít tu masku s falešným úsměvěm. Nezvládám to. ()
Chci všem vykřičet, jak se cítím, všem to ukázat. -...třeba by mi dali nějakou injekci na uklidnění a byla bych aspoŇ chvilku v pohodě...- kéž bych tak mohla. Jenže nemůžu. Nikdo neví, jak se cítím... proto to píšu sem. -...proto to íšu sem? to si jako myslim, že mi to v něčem pomůže?...-
Už fakt nemůžu


Mami, obejmi mě prosím -Ed Sheeran - Give Me Love

11. prosince 2014 v 16:59 | Alessa |  My Mental Processes

Jasně, většinu času řveš a nadáváš, a to bych nejradši byla na druhým konci světa...
Ale proč zrovna, když v očích cítím slzy a v srdci samotu a bezmoc -...ani vlastně nevím proč...- a potřebovala bych tě tady, potřebovala bych tě u sebe... tak tu nejsi?
Tak moc bych potřebovala obejmout.

Minulost v přítomnosti

3. prosince 2014 v 21:02 | Alessa |  My Mental Processes
Kamarád, číslo 2.... zmiňovaný v článku Sex vs. sex.

Známe se nějak... 3 roky.
Chodili jsme spolu ven skoro každej den, pořád jsme si psali. Po nějaký době mi začal vypravovat, že mě miluje. Ale tak nějak jsem se bála... takže jsme spolu nechodili.
Pak jsme se spolu vyspali... a pak už pomalu ani nenapsal. Když jsem mu napsala já, stěží odepsal, nebo pak už jen smajlíky a tak.
Asi po půl roce po tom jsme se odstěhovali. Pak jsem se ho ptala na fb jak je a tak. Nějak jsme se dostali k tomu, že jsem se přestěhovala. On napsal, že až budu v tom městě, kde jsem bydlela, ať se ozvu. To jsem taky pak udělala.
Sešli jsme se v kavárně, pokecali, pak se prošli venku atd atd... prostě fajn.

Pak jsme si psali na fb. Měla jsem tam takovou tu kravinu: lajkni mi to, a napíšu ti, jestli se mi líbíš, jestli bych s tebou chodila a bla bla bla... on to lajknul. Na to chození jsem napsala, že mám kluka. Tak dlouho dotíral a šťoural do toho, až jsem mu napsala, že jsem s ním chtěla chodit. Ale že jemu šlo jen o to. On že ne, že takovej neni, že mě taky chtěl a že tomu je tak do teď. A že je to v háji že jsem se odstěhovala atd.

Asi před... měsícem, nebo dvěma jsem tam byla zase a napsala jsem mu to a že jsem s kamarády na diskotéce, tak tam přišel.
Šli jsme pak ven a on mě začal líbat. Kruci! Říkala jsem si, že tomuhle musim předejít a když se něco takovýho stane, odstrčím ho. Mám přece přítele. Samozřejmě jsem to neudělala. On je takovej idiot! Nebo možná já? Spíš já.
Asi po dvou hodinách šel domů, já se vrátila na diskotéce. Přemýšlela jsem, co jsem to zase udělala a vyčítala si, jaká jsem kráva.
Pak mi přišla sms... od něj. Že kdybych si to rozmyslela, ať přijdu za ním. Jasně, zase jde o sex. Zasmála jsem se... jo, fakt jsem se zasmála. A šla s kamarádkou domů.


A proč nedělat chyby znovu a znovu? Napsala jsem mu, že tam o víkendu budu. A co on odepsal? V podstatě to, že je mu to jedno, protože se s nim stejně nevyspim.
Takže jsem mua napsala, ať si teda trhne. On, zase mlel něco o tom stěhování a že tam nejsem a tak. Tak jsem mu napsala, že tam jsem celkem dost často, ale že mě fakt baví se mu pořád vtírat.
On napsal, že on mi nestojí ani za sms. Takže jsem mu napsala, že já mu psala a on na mě sral. On, že tam stejně nebydlim, tak nemá cenu hned odepisovat (cha). Napsala jsem, že to tak bylo vždycky. Po tom, co jsem s ním spala. A že je teda fakt skvělý, že mi nadává že nepíšu a když po dlouhý době, kdy on si na mě ani nevzpomene, napíšu že tam budu, tak že mě v podstatě pošle do prdele, když s nim stejne nebudu spát.
Napsal, že mám pravdu.
Pak zase, že se odstěhuju a ani nic nenapíšu. Napsala jsem, že jsem mu to chtěla říct, ale pak jsem si vzpomněla, že on se ani neozve a když napíšu já, skoro neodepíše.
Pak zase něco o tom, že se mnou chtěl chodit, tak jsem mu napsala, že je skvělý, že to bylo poznat, když se po tom sexu pomalu neozval. On, že byl mladej a blbej.
Pak zase řešil to stěhování... napsala jsem mu, že se mi stěhovalo líp, když jsem si vzpomněla, že on na mě sere a že ho nezajímám atd. On, že to není pravda že ho nezajímám.
Já: Jen škoda, že to není poznat
On: Bylo by, kdyby ses neodstěhovala
Já: Nebylo to poznat, ani když jsem tam bydlela
On: To jsem neměl čas (ale přitom, chodil do práce stejně, jak před sexem tak i po)
Já: Ale teď najednou máš
On: Mám furt
Já: Trochu si protiřečíš

Takže... nevim, jestli je větší kretén on, nebo já, že jsem ho ještě nehodila za hlavu.
Vim, to je největší blbost. Ale já to prostě nedokážu, mám ho fakt ráda a nedokážu odhodit lidi, který pro mě tolik znamenali.
Navíc jsem vždycky neměla moc kamarádů, pokud si četla článek Od narození... takže o to míň se mi chce přestat se s někým bavit...
Jsem fakt dement. Navíc se kvůli němu pořád dokola trápim.