Od narození

26. listopadu 2014 v 14:00 | Mental Princess |  My Mental Processes
Když jsem se narodila, bydleli jsme s rodiči u babičky a dvou tet i s jejich 3 dětma. Bratránci byli oba o rok starší, sestřenice o dva měsíce mladší.
Jak babička, tak teta na mamku byly vždycky hnusný a zlý. A mě taky neměly moc v lásce. Ani bratránci. Dělali mi různý naschváli a vždycky jsem to od tet schytala já nebo mamka, že mě nehlídá, nebo když mě od někud strčili, že jsem spadla, řekli, že si mě má hlídat atd.
Když mamka čekala druhý dítě, to mi byly dva roky, rozhodla se utýct zpátky ke svojí mamce. Nenápadně posílala balíčky aspoň s pár kouskama oblečení, nějaký hračky atd, aby jsme tam něco měli. Pak jsme jakože šli na procházku a odjeli jsme. Prostě útěk.

Narodil se můj brácha. Táta nás chtěl zpět, ještě než se brácha narodil, ale on se ještě narodil ve městě u babičky. Potom se teda s mamkou dohodli, že budou bydlet spolu samy. Takže našli byt, několik kilometrů od jeho rodiny, takže jsme tam dost často jezdili.

Nástup do školy byl fajn, všichni sme se tam spolu bavili. Do té páté třídy to bylo skvělý. V šesté nás různě rozhazovali a já skončila ve třídě s největšíma grázlama a bez nejlepší kamarádky a kamaráda, s kterýma jsme na prvním stupni tvořili trojku.
Děcka si tam navzájem nadávali a ubližovali, bála jsem se tam chodit, takže jsem hledala různé výmluvy proč tam nejít. Samozřejmě tím jsem to ještě zhoršila, všichni se obrátili proti mě. Nic jsem nenáviděla víc, než školu, každý ráno jsem se hrozně bála, bylo mi hrozně blbě. Mamce jsem se bála to říct.
Navíc si tam na mě zasedla jedna učitelka, když viděla jméno na písemce nebo tak, automaticky psala 5, občas teda 4, aby se neřeklo. Furt do mě při hodinách ryla a ostatní se smáli.
Tak to bylo až do konce základky, i když v 9. třídě nás zase rozhazovali a ze tří tříd udělali dvě. Tím se samozřejmě nic nezměnilo.
Mamka na mě byla vždycky hrozně naštvaná že tam nechodim a jelikož je cholerik po dědovi, dost mě mlátila. Občas jsem měla po rukách hrozný jizvy, modřiny...

Prvák na střední škole, jsem doufala, že bude nový začátek. Bohužel, jsem opět chytla třídu plnou egoistických zlých debilů. S pár holkama jsem se tam bavila, hlavně s jednou. Tu jsem brala jako sestru, se vším jsem se jí svěřovala.
Jenže ze základky jsem si odnesla to, že když byl nějakej problém s těma spolužákama a bála jsem se tam jít, prostě jsem nešla... takže tam jsem taky moc nechodila, nesnášela jsem jejich posměšky.
Takže jsem na té škole měla další problémy, jako učitelky, zameškané hodiny, atd...
Mamka šílela ještě víc. Hrozně jsem se jí bála. Měla jsem strach jí cokoli říct, jak tomu bylo už i na té základce. Vím, že ne té střední mě prvně chytla za vlasy a já měla pocit, že mi urve hlavu. Tenkrát jsem se taky pokusila předávkovat.
V druhém ročníku přišla další rána... umřel mi táta. Ten sice taky většinou jen křičel. A nebyl moc doma, měl těžkou práci. Ale samozřejmě jsem ho měla ráda, zhroutila jsem se. Nedělala jsem nic jiného, než že jsem ležela a brečela. Ani jsem nejedla.
Na začátku 3. ročníku, kdy jsem ještě musela dodělat známky z 2., abych měla uzavřený školní rok, mi ta "kamarádka" vrazila kudlu do zad. Řekla jsem si... fajn, si taková, nemusim tady bejt. A rozhodla jsem se přejít na jinou školu. Bohužel ředitel byl idiot a když se dozvěděl, že chci přejít, řekl mi, že mi neuzavře školní rok. Takže jsem kvůli tomu propadla. Takže na té jiné škole jsem šla opět do druháku.

Na nové škole to bylo fajn, spolužáci byli v pohodě. Konečně dobrá třída. Jenže se mi tam nechtělo chodit, jak jsem si odnesla z dřívějších let. Navíc to byl obor, který jsem nesnášela z předchozí školy, protože mi ho zhnusili tak neuvěřitelným způsobem... na praxi jsem prostě nechodila skoro vůbec. Odešla jsem. Ano, hrozná chyba, vím. 3 roky ve škole a odejdu bez výučáku...
Někdy v té době i mi zemřela kočička, kterou jsem měla cca 8 let, největší mazel, to byste nevěřili. Byla furt u mě, kam jsem šla já, šla i ona. Beze mě byla nešťastná a když jsem od někud přišla, hrozně mě vítala.

Další škola. Konečně obor, který jsem tak hrozně milovala, bavil mě, chtěla jsem to. Ovšem opět problém.Třída plná holek, většina naprostý vypatlaný krávy.
Byla jsem nějak delší dobu nemocná, pak jsem řekla něco o pomluvách, protože mě tam jedna holka strašně pomlouvala a už to jelo. Samozřejmě se do mě pustili všechny. Bylo to snad ještě horší než na tý první střední. Určitě to bylo horší. Domluvila jsem si přestup na jinou školu, ale musela jsem si domluvit zkoušky abych měla známky. Doufala jsem, že budu moct přestoupit hned a známky si dodělat až tam, ale musela jsem vydržet do konce pololetí, což byli dva měsíce. Řekla jsem si, že si seženu omluvenku a budu tam chodit jen na zkoušky a to v podstatě šlo. Jenže pak jsem neměla nějaký lejstro nebo co, takže zkoušky co jsem měla ten týden, jsem dělat nemohla. Pak učitelka chtěla, abych si písemku šla napsat do hodiny, což jsem samozřejmě odmítla. Ano, další kravina...

Rok 2014. Po stěhování do toho města, kam jsme s mamkou utekli, když jsem byla malá. Bohužel, babička už umřela, což jsem taky oplakávala hrozně dlouho, zbožňovala jsem jí. Měla jsem jí ze všech prarodičů nejradši.
Zase jiný obor. Ale na ten jsem šla, s plánem, že po chvíli přejdu na ten, na kterém jsem byla minulí rok, protože když jsem posílala přihlášku, nebylo už místo. Jenže tenhle obor mě celkem baví,navíc ve třídě jsou super lidi, takže teĎ nevím. Asi zůstanu...
Každopádně opět dělám stejnou kravinu, která mi zůstala z té základky... a čím dýl jsem doma, tím se mi tam míň chce, tím víc mám strach z toho co mi řeknou učitelé, z dohánění látky a tak...
Ale tentokrát už to nesmim posr*t, zítra jdu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aria Aria | Web | 26. listopadu 2014 v 16:37 | Reagovat

Děkuji za milé zhodnocení mého blogu. Máš pěkné animace v menu.

2 Aria Aria | Web | 26. listopadu 2014 v 17:05 | Reagovat

Nemáš za co :)

3 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 26. listopadu 2014 v 18:22 | Reagovat

wow, riadne udalosti, držím palce, aby to všetko dobre prebehlo a aj dopadlo so školou :)

4 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 22:14 | Reagovat

Tak držím palce ať ti to vyjde. :-)  Přece jen už nemáš moc času na otálení.
a děkuji za komentář, potěšil. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama