ASK

17. srpna 2016 v 11:58 | All€$a |  My Mental Processes
Jelikož a protože jsem zase byla zrazená blízkým člověkem, nemám opět komu věřit a komu se svěřovat. I když jsem nikdy nikomu neříkala vše, mohla jsem ventilovat aspoň část.
Teď už nemůžu ani to. Takže ano, opět vás budu otravovat. Za tu dobu se stalo spoustu věcí, se kterýma bych se s váma chtěla podělit, postupně je sem budu vypisovat.
Také jsem vám chtěla říct, že jsem si založila ask.

http://ask.fm/DepressedGirlCz

To je pro tento článek zatím vše.

VAŠE ALESSA, XOXO
 

Vztah, nebo samota?

22. února 2016 v 22:32 | Alessa |  My Mental Processes
Zažili ste někdy takovej pocit, že i když s někým chodíte (v mém případě už poměrně dlouho) tak se cítíte víc sami, než když jste s nikým nechodili?
Jo, já zrovna teď... nemyslím teď jakko teď, ale prostě... v tomhle vztahu. Už celkem dlouho.
Chvilkama přemýšlím, jestli to vůbec má budoucnost, jestli k němu pořád cítím to co bych měla... pak se stanou určité okolnosti, kdy mu řeknu že jsem (vážněji nemocná), nebo když mi bejvalej ten vztah málem zničil a já si řeknu že ne, že ho prostě ztratit nechci...
Pak ale zase přijdou ty chvíle, kdy potřebuju, aby u mě byl... jsou celkem dost často. A on vždycky má nějakou výmluvu... jo, je to těžké, když od sebe bydlíme celkem daleko, ale... neříkejte mi, že aspoň dvakrát do měsíce nemůže přijet. Že tady nemůže být aspoň o chvíli dýl než na víkend, když teď skončil v práci, aby šel jinam, protože tahle yla na hovno.
Navíc mi už několikrát přišlo, že jednou řekl to, po druhý něco jinýho...
A že si výmýšlí výmluvy, proč nezůstat na poslední chvíli, takže nepřemýšlí nad tím, co mi říkal, nebo neříkal...
Pane bože, proč já mám vždycky takový vztahy, proč nemůžu být s někým, s kým budu šťastná...
To mi připomíná článek, který jsem psala před rokem... : Pořád ho miluju!.....................?
Hh..... jak se máte vy? A co vaše vztahy?
VAŠE ALESSA, XOXO

Konec

16. ledna 2016 v 23:42 | Alessa |  My Mental Processes
Víte co je nejlepší v životě udělat?
Pokazit si to jediné, co vás drželo nad vodou.
To, díky čemu jste se usmívali, bavilo vás to a těšili jste se jen na to. A ještě kvůli vaší blbosti a tomu, že jste srab... Kdyby aspoň měli pochopení... ano, vím že je to moje chyba, ale... každý snad dělá chyby, ne? Ne? Asi ne...
Myslím, že mi to stejně pořád nedochází. Pořád si říkám, že to přece nemůže být konec. Ale jo, je.
Co teď? Nic. Už vůbec nic...
Měla jsem sny, které už se nedají vrátit... Naděje na lepší zítřek, ztrácí se mi jako dým...
Všechny ty texty, které musím spálit... Vypněte světla, odcházím...
Den, kdy si navždycky budu vyčítat. Nějak to nezvládám...
 


Nový vzhled blogu :)

12. ledna 2016 v 22:37 | Lisbeth |  Blog
Tak, když už jsem se rozhodla s blogem pokračovat :)
Udělala jsem si i design. Do teď jsem měla jeden z těch přednastavených. Co si o něm myslíte?
Mě se líbí, jsem celkem spokojená :)


Vaše Lisbeth, XOXO

Škola a to kolem

12. ledna 2016 v 21:09 | Alessa |  My Mental Processes
Řekla bych to asi takhle...
Jsem na třetí škole... a vážně už mě to nebaví. Přijdu si jak úplnej idiot.
Hlavně asi proto, že jak mě na základce a na první střední šikanovali, hodně jsem si vypěstovala nenávist a odpor ke škole. Takže i teď, kde všechno bylo v pohodě, tam nechodim.
Je pravda, že mám i dost zdravotních problémů, ale to je teď jiná věc...
Vlastně to do toho taky tak nějak zasahuje, protože když jsem dýl nemocná, tak se mi do tý školy chce ještě míň...

Asi si myslíte, že jsem totálně pošahaná. Snažím se, vážně se snažím. Když jsem ve škole, většinou si říkám: nevím proč jsem se tak bála, je to tady v pohodě.
Jenže pak jsem dva týdny nemocná a je to zase zpět... taková ta panická hrůza, pocit že bych udělala cokoliv na světě, vážně cokoliv, abych tam nemusela.

Nejhorší na tom je, že tam musím chodit i kvůli sirotčímu důchodu. Kterej už nemá brácha, protože ze školy odešel, že půjde do práce. Jenže když tam nebudu ani já, tak nebudeme mít můj sirotčí důchod a mamka nebude mít vdovskej.
Takže bysme byli totálně v pr...

Fakt nevím, jak to udělat, abych neměla ty stavy, kdy si připadám, jako by na mě někdo mířil zbraní, když mám do tý školy jít... asi je to těma zkušenostma co jsem tam zažila... určitě je to tím. Jenže to mi nepomůže, že jo.

Vaše Alessa, XOXO

Krása, krása a zase krása

12. ledna 2016 v 20:37 | Mental Princess |  My Mental Processes
Holky bych rozdělila do několika skupin...

1) Holky který se narodili s genem modelky. Prostě hubený, pevný prsa, pevnej zadek, dokonalý obličej, dokonalé vlasy. A oni to vědí. Takže se chovají jako královny světa a neřeší nic jinýho, než hadry, šminky a šíření pomluv. Protože, co jinýho by vlastně dělali?

2) Holky který dokonalé nejsou a snaží se to zamaskovat tím, že se snaží být přesně takové vypatlané a namyšlené krávy, jako ty z první skupiny. Většinou jsou to lehký holky (víte jak to myslím), aby aspoň v něčem dohnali ty modelky.

3) Holky které nejsou ošklivé, ale ani přímo krásné, prostě obyčejné holky. Tyhle holky se moří v dietách a cvičení (většinou neúspěšně, když už se do toho dokopou). Závistivě sledujou holky 1), ale i 2). Z obou skupin si aspoň dělají srandu, když už nic jinýho a říkají si, že by nikdy nebyli děvky (pardon za to slovo), jako ony, protože takové nejsou. Na druhou stranu jsou rády když potkají holku ze 4) skupiny a uklidňujou se, že nejsou nejošklivější.

4) Holky většinou buď jako kostry, nebo naopak s bříchem jako donut. Myslí si, že pro ně skončil svět. Nikdo si jich nevšímá a ony jen všem závidí a trápí se. Jsou rády, když s nima kamarádí holka z 3), protože aspoň tak si připadá trochu oblíbenější.

Jaká skupina jste vy? Já jsem 3). Ano, i když nejsem spokojená sama se sebou, do 4) bych se nadala. Neberte to prosím jako něco hnusnýho ode mě.
Jo, občas si připadám spíš jako skupina 5). I když ta není, ten pocit někdy mám.
Proč je celá společnost o tom, jak kdo vypadá? Myslím si, že většina holek není spokojená se svým vzhledem. Bylo by fajn, kdyby si to v jeden moment uvědomili všechny tyhle holky a řekli si, že to přece není to nejdůležitější, podle čeho si budeme vybírat kamarádky.

Co si myslíte vy?
Vaše Mental Princess, XOXO

Zpátky ke starému dobrému svěřování

12. ledna 2016 v 19:50 | Mental Princess |  My Mental Processes
Tak nějak jsem přemýšlela, co za smysl tohle má. Psát sem.
Taky jsem si říkala, že to stejně nikdo nečte a zase naopak kdyby to někdo četl, tak aby ste mě neodsoudili.
Ale pak jsem si řekla, že i kdyby to nikdo nečetl, nevadí. Je to vlastně moje svěřování, můj způsob, jak se vypovídat i z těch věcí, který neřeknu nikomu. Ano, vůbec nikomu.
Ani o tomhle blogu nikdo neví.
Kdysi jsem zkoušela normální papírový deníček, ale to mě moc nebaví...
A na druhou stranu, kdyby tento blog ještě někdo četl, tak stejně mě nikdo neznáte... a i kdyby jo, tak nevíte že to jsem já. Ať žije anonymita na internetu.
Takže tím chci vlastně říct, že na blog se vracím.
Jestli si to ještě někdo přečte, děkuju vám.
Vaše Mental Princess, XOXO

Monstrum nespí pod tvou postelí, ale ve tvé hlavě.

23. dubna 2015 v 22:58 | Lisbeth

Když mi konečně dojde, že jsem to já... to já jsem ta zrůda. Odhodím nůž a prohlížím si krev na svých rukách. Ukápne mi slza a svezu se ne zam. Položím si hlavu do dlaní.
Pořád si promítám výrazy těch lidí, když se nůž zabořil do jejich těla. A pak... můj úžasný pocit uspokojení a štěstí. Tak nádherný pocit.
Ne! To ne... zatřesu se a zvednu hlavu. Po pokoji leží zakrvácená těla. Oči se mi začnou plnit slzama. Nedokážu odtrhnout zrak od kaluže krve.
Zvednu se a přejdu pokojem, projdu dveřmi do koupelny podívám se do zrdcadla, přes tvář mám krev, rychle skloním hlavu ke kohoutku a snažím se jí smýt. Znovu to zkontroluju v zrdcadle.
Zírám na sebe. Nevím co se stalo, proč jsem to udělala. Promítala jsem si svůj život.
Otočila jsem se a šla zpátky. Pomalu pomalu procházím pokojem. Dojdu na místo, kde jsem zahodila nůž. Prohlížím si zakrvácenou čepel, ohnu se a seberu ho. Na chviličku zavřu oči a když je otevřu, usměju se. Mám takovej ten tupej výraz, prázdnotu v očích. Otřu si nůž o kalhoty a odcházím. Naposledy se otočím a zabouchnu dveře.

Po delší době

22. března 2015 v 1:21 | Mental Princess |  My Mental Processes
Ahoj všichni, jak se máte? Ano, zajímá mě i to, jak se máte vy... možná se aspoň někdo má líp :)

Můj vztah je v podstatě pořád stejnej... (viz článek http://mylife-iampsychoandmental.blog.cz/1501/porad-ho-miluju )
Pořád mě to všechno štve, ale přesto bych bez něj nedokázala žít. Když jsem s ním, chci zastavit čas, abych od něj nemusela, ale když s ním nejsem, říkám si: Proč... proč s ním vůbec jsem? Co by se změnilo, kdybych s ním nebyla?

No, jinak jsem na tom teď i se zdravím dost bledě, tak snad to bude lepší, do nemocnice nechci :/ Škola je taky solidně v háji... achjo, všechno prostě pokazim a nic nezvládám, jsem totálně neschopná.

Vůbec nemůžu usnout, proto jsem se aspoň dokopala ke článku, abyste věděli (náhodní návštěvníci mého blogu :D ) že ještě furt žiju :D -Zatím :D

No nic, tak se zatím mějte, pokusím se ozvat s novinkama a tak.
Good Night.


Pořád ho miluju!..................?

28. ledna 2015 v 17:52 | Alessa |  My Mental Processes
Miluju ho.
Tak hrozně moc... ale proč se cítím tak sama?
Proč chci víc, proč mu občas neodepíšu, protože mi to přijde zbytečný...?
Jsme spolu skoro rok. Skoro. Plánujem, že spolu budem navždy. Ale je to správně?

Asi jsem fakt totálně blbá... proč prostě nedokážu být šťastná?
Třeba to je tím, že od sebe bydlíme celkem daleko, že se vídáme jen o víkendech.
Kdyby jsme spolu byli častějc, bylo by to jiný? Bude to jiný? Nebo to prostě vyprchá...?

Nechci aby to tak dopadlo! Třeba nejsem na dlouhodobí vztahy... nebo... to není to pravé... ale proč? Třeba mě štve to, jakej byl, nebo jakej spíš je, když nemá holku... v podstatě děvkař. Třeba mu jen v koutku duše nevěřím, i když říkám že ano...


Třeba mi jen prostě něco chybí... možná to, že tu není, když ho potřebuju... achjo...


Kam dál